
Přijetí na místo kancelářského pomocníka
Výnos zemské správy politické, datovaný 28. listopadu 1926
Zobrazit původní PDF ↗Kriminalista první republiky. Účastník odboje. Muž, jehož život změnily dva totalitní režimy.
Dne 23. prosince 2026 si připomínáme 40. výročí úmrtí jednoho z nejznámějších prvorepublikových kriminalistů JUDr. Zdeňka Borkovce. K této příležitosti jsme s pomocí dochovaných písemností připravili webovou stránku, která názorně dokumentuje jak jeho kariéru u policie, tak jeho zbytek života po komunistickém převratu v roce 1948.

JUDr. Zdeněk Borkovec se narodil 12. července 1905 v Jaroměři, do vojenské rodiny. Jeho děda i jeho otec byli vojáky z povolání. Nejdříve v rakousko-uherské armádě a později v československé. Doma z tohoto důvodu panoval přísný režim a Zdeněk tak získal návyky, které se mu v budoucím povolání hodily. Brzy se přestěhovali do Písku, kde Zdeněk absolvoval klasické gymnázium. Po maturitě se rodina přestěhovala do Prahy. Z důvodu nutnosti ji finančně podporovat, hledal Zdeněk nějaké zaměstnání. Náhoda chtěla tomu, že jako první se ozvali od tehdejší policie a tam, jako kancelářský pomocník, v listopadu 1926 nastoupil. V té době již studoval právnickou fakultu a studia tak dokončoval při zaměstnání. Svoji následující profesní karieru vždy přirovnával k tomu, že v podstatě kopírovala putování služebního spisu od podatelny až k vyšetřovatelům a k vyřešení. Po určitou dobu například vykonával službu strážníka na ulici, pak, už jako kriminalista, vyšetřoval lehčí zločiny, krádeže, vloupání a podobně. Nakonec vedl oddělení vražd, tak zvanou a populární Pražskou čtyřku, které sídlilo v Bartolomějské ulici číslo čtyři. Odtud také ten název.
V průběhu jeho působení na „čtyřce“ se z JUDr. Borkovce stala velmi známá osoba. Případy, které jeho oddělení vyšetřovalo, byly značně popularizovány. Jistě k tomu přispělo i jeho přátelství a redaktorem Lidových novin Františkem Gelem. Padli si do noty a Gel ho po zbytek života oslovoval důvěrně Borkovečku.
Přišel rok 1939 a okupace Československa. Následoval vyhazov od kriminálky a přesun na řadovou policejní úřadovnu na okraji Prahy. V průběhu okupace se v rámci skupiny Bartoš zapojil do odbojové činnosti. Naplno se zapojil i do Pražského povstání v roce 1945, kdy spolupracoval s generálem Kutlvašrem. Svědčí o tom i dochované dokumenty, včetně oficiálního ocenění, kterého se mu dostalo. Další historický milník, komunistický převrat v roce 1948 jej zastihl ve funkci přednosty oblastní kriminální úřadovny pro střední Čechy. I nadále byl velmi populární. Svědčí o tom i příhoda související se smrtí Jana Masaryka. I když mu vyšetřování formálně nepříslušelo, byl první, komu volal pracovník ministerstva zahraničí, který tělo Jana Masaryka nalezl. Teprve později přijel tehdejší ministr vnitra Nosek a Borkovcovi sdělil, že vyšetřování přebírá STB. Nejenom pro tuto jeho popularitu, vztahující se zejména k jeho předválečnému působení, byl pro komunisty nepřijatelný. Pamatovali si ho totiž z první republiky, kdy z úřední moci rozpouštěl jejich nepovolené demonstrace a shromáždění, případně vyšetřoval jejich vůdce. Nicméně mu po únoru 1948 třikrát nabídli vstup do strany. Pokaždé odmítl, a tak následoval vyhazov od policie. Po krátkém působení v advokacii mu bylo sděleno, že musí tzv. „k lopatě“. Tehdy bylo zvykem posílat takové „živly“ do hutí na Kladně. JUDr. Borkovec tam od pecí vyvážel žhavou strusku.
V té době se ale schylovalo k dalšímu, zcela zásadnímu milníku v životě JUDr. Borkovce. Týkal se jeho bratra, Jaroslava, také doktora práv a advokátního koncipienta. V pondělí 16. května 1949 ráno byl Jaroslav Borkovec ve svém holešovickém bytě zadržen orgány Státní bezpečnosti. A spolu s desítkami dalších osob obviněn z protistátní činnosti směřující k provedení ozbrojeného státního převratu. Dodnes není zodpovězena otázka, jak významná byla jeho odbojová činnost a zda se nestal součástí provokační hry komunistických tajných služeb. Každopádně pankráckou věznici živý již neopustil. Dne 5. listopadu 1949 byl, spolu s řadou dalších obviněných v pankrácké věznici popraven. Jeho bratr Zdeněk s ním v cele strávil poslední noc před popravou.
V souvislosti s vyšetřováním Jaroslava byl jeho bratr vzat na několik měsíců do vyšetřovací vazby na Pankráci. Nakonec byl pro nedostatek důkazů propuštěn. Hledal si pak nové zaměstnání a našel ho ve Stavoprojektu, který byl později přejmenován na Hydroprojekt. Pracoval ve skupině, která vyměřovala zátopové čáry budoucích přehrad. Ale i to komunistům nestačilo. Přišla tak zvaná reorganizace. Jejím hlavním cílem bylo zbavit se „reakčních živlů“. Jedním z nich byl podle komunistů i JUDr. Borkovec. Prověřovací komise Hydroprojektu mu pak při pohovoru 23.4.1958 ústy ing. Maredy sdělila, že po posouzení jeho kádrových materiálů rozhodla komise, že je nadále způsobilý jen k manuální práci.
Nastalo tedy hledání vhodné manuální práce. Nejdříve to zkusil jako závozník v podniku Ovoce-zelenina. Nevyšlo to ale, pro soudruhy to nebylo „dost manuální“. Nakonec tedy zakotvil v n.p. Konstruktiva Praha jako závozník. Paradoxem doby byl fakt, že řidiče mu dělal tehdejší vynikající cyklista Jan Veselý. Tento skvělý závodník se šestadvacetkrát stal mistrem Československa, devětkrát se účastnil Závodu míru, jehož 2. ročník v roce 1949 vyhrál s náskokem 12 minut. V roce 1957 ale pro bolesti zad vzdal Závod míru, tehdejšími vládními kruhy byl označen za zrádce dělnické třídy a na dva roky nesměl závodit. To byl de facto konec kariéry.
JUDr. Borkovec pracoval v Konstruktivě až do své penze, kdy mu bylo 62 let. Celý život věřil, že komunisté jednou skončí. Nedožil se toho o tři roky, zemřel v jedenaosmdesáti letech 23. prosince 1986.
Když se člověk zamyslí nad jeho životem musí se sklonit před tím, co všechno musel v životě vydržet. Určitě mu k tomu pomohl i fakt, že byl celý život vášnivým sportovcem. Za prvorepublikovou trempskou ligu hrál volejbal, za s.k. Slávia hrál fotbal, na Žlutých lázních pak nohejbal, byl také spoluautorem jeho prvních pravidel.
Od policejní kanceláře až k oddělení vražd. Od poválečného uznání k nucené manuální práci.
Život Zdeňka Borkovce se odvíjel souběžně s dramatickými dějinami Československa: první republikou, okupací, Pražským povstáním i poválečnou perzekucí. Dochované písemnosti ukazují jeho služební vzestup, odbojovou činnost a pozdější vyloučení z veřejného života.
Na těchto stránkách lze vedle vyprávění prohlížet i původní skeny listin. Události, které vycházejí jen z rodinného životopisu, nejsou vydávány za nezávisle archivně ověřené.
Dětství ve vojenské rodině, gymnázium v Písku a studium práv, které bylo třeba spojit s prací.
Zdeněk Borkovec se narodil 12. července 1905 v Jaroměři. Vyrůstal v rodině, v níž otec i dědeček byli vojáky z povolání. Doma tak panoval přísný režim, což se Zdeňkovi hodilo v jeho příštím povolání. Dospívání ale prožil v Písku, kam se brzy přestěhovali a kde Zdeněk vystudoval klasické gymnázium.
Po přestěhování rodiny do Prahy začal studovat práva. Současně ale musel přispívat na rodinné výdaje, a proto hledal zaměstnání. V listopadu 1926 tak nastoupil k policii jako kancelářský pomocník. Tím začala kariéra, která jej postupně přivedla až k řešení závažných kriminálních případů.

Výnos zemské správy politické, datovaný 28. listopadu 1926
Zobrazit původní PDF ↗
Služební postup, odborné zkoušky a první zkušenosti s vyšetřováním.
Dochované služební listiny dokládají postupný profesní vzestup: aktuárskou praxi, ustanovení policejním koncipistou, úspěšné absolvování politické zkoušky a jmenování policejním komisařem. Od roku 1937 nesl titul vrchní policejní komisař.
Jak připomíná jeho životopis, seznámil se v průběhu své kariéry s policejní prací od administrativy přes službu v ulicích až po vyšetřování trestných činů. Právě tato šíře zkušeností tvořila základ jeho pozdější práce u pražské kriminálky.


Policejní ředitelství v Praze, 30. května 1929
Zobrazit původní PDF ↗

Listina z 9. června 1933, s účinností od 31. května 1933
Zobrazit původní PDF ↗
Pokračování písemnosti k policejnímu komisaři
Zobrazit původní PDF ↗
Rozhodnutí s účinností od 1. ledna 1937
Zobrazit původní PDF ↗
Pokračování služebního rozhodnutí
Zobrazit původní PDF ↗Oddělení vražd v Bartolomějské ulici č. 4 patřilo k nejznámějším pracovištím pražské kriminální policie.
Zdeněk Borkovec se nakonec vypracoval až do vedení oddělení vražd, známého v té době jako „pražská čtyřka“, podle čísla domu v Bartolomějské ulici. V průběhu jeho působení na „čtyřce“ se z něho stala populární osoba. Některé vyšetřované případy byly tiskem velmi popularizovány. Jistě k tomu přispělo i jeho přátelství s tehdejším novinářem Lidových novin Františkem Gelem, který ho pak až do konce života oslovoval důvěrně Borkovečku
Dobové fotografie dále zachycují Borkovce při kancelářské práci, se skupinou vyšetřovatelů i jeho přednášku pro novináře v RE-klubu.
Nohejbal na Žlutých lázních, volejbal i fotbal: sport pro něj nebyl jen volným časem, ale důležitou součástí života.
Zdeněk Borkovec byl celý život vášnivým sportovcem. Hrál volejbal v prvorepublikové trampské lize, fotbal za SK Slavia a nohejbal na pražských Žlutých lázních. Podílel se také na tvorbě prvních pravidel nohejbalu.
Dochovaný snímek ze Žlutých lázní ve 30. letech připomíná tuto méně známou stránku Borkovcovy osobnosti. I tato jeho celoživotní fyzická aktivita a odolnost přispěly k tomu, že dokázal čelit těžkostem, které mu pozdějších letech přinesly válka i komunistický režim.
Válečná léta přinesla změnu služebního zařazení a zapojení do odbojové činnosti.
Po nacistické okupaci byl Borkovec přeřazen mimo dosavadní kriminalistickou práci na řadovou policejní úřadovnu na okraji Prahy. V průběhu okupace se také aktivně zapojil do odbojové činnosti; dochované poválečné dokumenty hovoří o jeho spolupráci se zpravodajskou službou vojenské skupiny Bartoš.
V květnu 1945 se účastnil Pražského povstání, kdy spolupracoval s generálem Kutlvašrem. Potvrzení policejního ředitelství ze dne 26. června 1945 výslovně oceňuje jeho aktivní účast na revolučním odboji. Svědecké potvrzení z roku 1947 podrobněji popisuje jeho organizační a zpravodajskou činnost.
V roce 1942 se také oženil; dochovala se i jeho svatební fotografie.

Policejní ředitelství v Praze, 26. června 1945
Zobrazit původní PDF ↗

Dochovaný návrh s popisem odbojové činnosti
Zobrazit původní PDF ↗Po válce přišlo vysoké jmenování; po komunistickém převratu následoval rychlý pád.
Po válce zastával v kriminální službě vedoucí postavení. Dochovaný dekret z 5. června 1946 zachycuje jeho jmenování kriminálním radou se zpětnou účinností od 28. října 1942. Komunistický převrat v únoru 1948 jej pak zastihl ve funkci přednosty oblastní kriminální úřadovny pro střední Čechy.
V této funkci se v roce 1948 částečně podílel na událostech kolem nálezu těla Jana Masaryka. Vyšetřování mu formálně nepříslušelo. Ale jako populární osoba byl první, komu pracovník ministerstva zahraničí při nálezu těla Jana Masaryka zavolal. Po příjezdu na místo jej pak tehdejší ministr vnitra Nosek informoval, že vyšetřování nadále přebírá STB.
To už se ale nad Borkovcem stahovala mračna. Přetrvávající popularita se totiž vztahovala zejména k jeho předválečnému působení. Pro komunisty byl nepřijatelný. Pamatovali si ho totiž z první republiky, kdy z úřední moci rozpouštěl jejich nepovolené demonstrace a shromáždění, případně vyšetřoval jejich vůdce. Přesto mu po únoru 1948 třikrát nabídli vstup do strany. Pokaždé odmítl, a tak následoval vyhazov od policie. Ministerstvo vnitra jej 8. května 1948 zprostilo činné služby. V říjnu 1948 byl také vyloučen ze Sokola. Po krátkém působení v advokacii mu bylo sděleno, že musí tzv. „k lopatě“. Tehdy bylo zvykem posílat takové „živly“ do hutí na Kladně. JUDr. Borkovec tam od pecí vyvážel žhavou strusku.

Dekret vydaný 5. června 1946, zpětná účinnost od 28. října 1942
Zobrazit původní PDF ↗

Poprava bratra Jaroslava se stala jedním z nejtěžších okamžiků jeho života.
V té době se ale schylovalo k dalšímu, zcela zásadnímu milníku v životě JUDr. Borkovce. Týkal se jeho bratra, Jaroslava, také doktora práv a advokátního koncipienta. Dne 16. května 1949 byl Jaroslav zadržen orgány Státní bezpečnosti. Spolu s desítkami dalších osob byl obviněn z protistátní činnosti směřující k provedení ozbrojeného státního převratu. Dodnes není zodpovězena otázka, jak významná byla jeho konkrétní odbojová činnost a zda se nestal součástí provokační hry komunistických tajných služeb. Každopádně pankráckou věznici živý již neopustil. Dne 5. listopadu 1949 byl, spolu s řadou dalších obviněných, v pankrácké věznici popraven. Jeho bratr Zdeněk s ním v cele strávil poslední noc před popravou
V této souvislosti byl Zdeněk několik měsíců ve vyšetřovací vazbě a později propuštěn pro nedostatek důkazů.
Z uznávaného kriminalisty zaměstnancem technického podniku, posléze opět člověkem odsunutým na okraj.
Po odchodu od policie a zkušenosti s nucenou manuální prací na Kladně, si Zdeněk našel zaměstnání ve Stavoprojektu, pozdějším Hydroprojektu. Podílel se při tom například na vyměřování zátopových čar pro budoucí vodní díla. Dne 23. dubna 1958 mu ale prověřovací komise Hydroprojektu ústy soudruha ing. Maredy sdělila, že na základě kádrových materiálů je nadále způsobilý pouze k manuální práci. Dochovalo se Borkovcovo písemné odvolání, v němž odmítá veškerá tvrzení komise, hájí svoji předválečnou práci a připomíná odbojové zásluhy. Jak už to ale tehdy chodilo, byla jeho veškerá snaha o očistu marná.

Úplné odvolání v rozsahu tří stran. Otevřít lze všechny stránky v jednom PDF.
Zobrazit původní PDF ↗Po letech politických zvratů žil dál jako pracující člověk, sportovec a pamětník jiné republiky.
Po této kádrové prověrce si musel Borkovec hledat nějakou manuální práci. Místo závozníka v n.p. Ovoce-zelenina ale nebyla pro soudruhy dost „manuální“. A tak nakonec zakotvil jako závozník v n. p. Konstruktiva Praha, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu. Kuriozní na této situaci bylo, že řidiče mu dělal tehdejší fenomenální cyklista Jan Veselý. Ten byl „potrestán“ za to, že v roce 1957 vzdal pro bolesti zad Závod míru a byl komunistickým režimem označen za zrádce dělnické třídy.
JUDr. Zdeněk Borkovec zemřel 23. prosince 1986 ve věku 81 let, tři roky před pádem komunistického režimu. Celý život pevně věřil, že se tak jednou stane. Je obrovská škoda, že se toho nedožil. Život Zdeňka Borkovce ale zůstává svědectvím o jeho statečnosti, víře a osobní vytrvalosti uprostřed proměn československých dějin.
Originální dokumenty seřazené chronologicky. Období lze vybrat na časové ose, pás listin posouvat šipkami a každý sken otevřít ve velkém náhledu. Úplná původní PDF jsou dostupná ke stažení.
Výnos zemské správy politické, datovaný 28. listopadu 1926
Zobrazit původní PDF ↗Policejní ředitelství v Praze, 30. května 1929
Zobrazit původní PDF ↗Listina z 9. června 1933, s účinností od 31. května 1933
Zobrazit původní PDF ↗Pokračování písemnosti k policejnímu komisaři
Zobrazit původní PDF ↗Rozhodnutí s účinností od 1. ledna 1937
Zobrazit původní PDF ↗Pokračování služebního rozhodnutí
Zobrazit původní PDF ↗Policejní ředitelství v Praze, 26. června 1945
Zobrazit původní PDF ↗Dekret vydaný 5. června 1946, zpětná účinnost od 28. října 1942
Zobrazit původní PDF ↗Dochovaný návrh s popisem odbojové činnosti
Zobrazit původní PDF ↗Úplné odvolání – tři strany v jednom PDF.
Zobrazit původní PDF ↗